Artea
Lovkyně, Válečnice
Artea bývá popisována jako mladá, rusovlasá žena na vraném koni, v loveckém oděvu či ve zbroji, obklopená smečkou psů a divokých šelem, přízračných bytostí a bestií. Když projíždí lesem, do dáli se nese troubení loveckého rohu, štěkot, vytí a řev a Artea jede v čele a svým lukem zabíjí divoké šelmy, stejně jako příšery. Říká se, že někdy, zvláště v noci a za soumraku, žene i lidi, kteří se odváží do divočiny, aniž by ji uctili obětí a modlitbou.
Stejně jako hony miluje Artea i války a tehdy vyjíždí se svým děsivým průvodem ze stínů lesů a vnáší zkázu mezi bojující. Po úspěšném lovu či krvavých bojích má ráda bujaré oslavy, kde se hodně pije, jí a tančí. Tehdy je nejpřívětivější ke svým věrným a někdy si dokonce jako projev zvláštní přízně v podobě své kněžky vybere někoho ze svých věrných, aby se s ním potěšila.
Věřící a oběti
Arteu uctívají především lovci a válečníci, ale mohou ji obětovat všichni, kdo prochází divočinou a chtějí si zajistit její přízeň. Uctívána bývá též mezi nejrůznějšími bandity a polodivokými národy. Jako oběti pro Arteu slouží srdce nebezpečných zvířat, především šelem. Před bitvami a boji jsou někdy obětováni i lidé a další bytosti, zejména z řad nepřátel. Traduje se, že duše obětovaných šelem, příšer i nepřátel se přidávají k průvodu Lovkyně a slouží jí, dokud je někdo znovu nezabije.
Artea své věrné odměňuje ochranou v divočině, dopřává jim úspěšný lov a štěstí ve válce a bojích. Pokud jí někdo neprokazuje dostatečnou úctu, může si být jist její pomstou. Dříve či později ho v divočině zavraždí její uctívači či některá z šelem a příšer, jež jí slouží.
Autor LDamian.
